Styl a uspořádání stránky je prozatím ve vývoji a ještě dlouho bude. Pokud nevíte, kdo jsem a jaký mám e-mail, prozatím to najdete na odkazu dole.
Tato stránka je
... a je to bohužel poznat.
Při bojích s CSS jsem nalezl první pomoc na
Counter přemístěn, za léto ['03] celkem zhruba 50 návštěv
středa 22. ledna 2003
Současná podoba Literárních novin mě neirituje zdaleka tolik jako, zdá se, valnou část naší kulturní veřejnosti i mých přátel (těch, kteří je zcela neignorují). Pro mě je to stejné před Patočkou jako za Patočky: občas je prolistuji v knihovně, většinu obsahu přeskočím rovnou, co vypadá zajímavěji, do toho se zkusím začíst, někde úspěšně, někde neúspěšně, a i když nad nimi strávím třeba hodinu, stejně se mi obsah vykouří z hlavy skoro okamžitě.Přesto přiznám, že když v posledním čísle (tj. 4/2003 z tohoto pondělka, 20. ledna) v překladu jakéhosi amerického sympózia o zoufalém úpadku Vysoké Kultury (začíná na titulu a pokračuje dvojstranou - číslo jsem si nepoznamenal - uvnitř listu, inkriminovaná pasáž je na začátku posledního příspěvku) padlo ne méně než pětkrát jméno Oprahová, mým hlavním pocitem vedle údivu (býval bych myslel, že překladatelka statě Magdalena Platzová se vyzná v reáliích lépe; nebo za to může redakce?) bylo jakési zadostiučinění.
(Ale je pravda, jak o tom teď přemýšlím, že víceméně totéž cítím při nálezu každé chyby bez ohledu na to, kdo se jí dopustil; a možná přesnější slovo než zadostiučinění je škodolibost.)
Vysvětlení pro případné čtenáře této reálie rovněž neznalé, kteří by sem snad [jak?] zabloudili: Oprah Winfrey je... taková americká Halina Pawlowská příslušně větších rozměrů, takže nevlastní - kromě televizního pořadu jako základního zdroje slávy - časopis (i když ten zřejmě taky), ale celý knižní klub (ta pasáž se zabývala právě odmítnutím Jonathana Franzena nechat v takové špatné společnosti přetisknout své The Corrections, následně oceněné Národní knižní cenou; googlování 'Franzen Oprah' dává 6420 odkazů, z nichž [dodatečná poznámka: to mi nějak freudovsky uklouzlo, fakticky jsem myslel z jejich první desítky] žádný mi nepřišel zvlášť zábavný či zajímavý, i když the Complete Review, o němž jako takovém snad jindy, nabízí dlouhé pojednání se spoustou odkazů, kde se zájemce nejspíš dozví víc, než chtěl vědět). Jakkoli dosáhla stavu, kdy je i v seriózních médiích a čistě popisných sděleních označována pouze jedním jménem (tak např. konjunkce 'Franzen Winfrey' je v cachi Googlu jen 1290*), je to jméno křestní.